Byla to tma věků tak dávných, že ani nejstarší žijící bytost je nemohla pamatovat. Stromy byly jiné a i pod rouškou noci panovalo v krajině dusné vlhké vedro. Údolí bylo mělké, skály se ještě skrývaly v hlubinách země a říčka tekla pomalu a líně. Hladina se místy leskla ve třpytu luny jako zrcadlo, jinde tiše plynula ve stínu lesa.
číst dál