Období: listopad 2007

číst dál

Celé to naše dnešní pokolení číst dál

Bláznění vjelo do párů číst dál

Sto roků v šachtě žil, mlčel jsem, číst dál

Ó já tě zbožňuji jak noční nebe v dáli, číst dál

Mám Ďábla po boku, pořád vím, že tu je, číst dál

Vzpomeňte, duše má, nač za letního rána, číst dál

Až sbor mých předků do své vzdušné síně číst dál

Jsme slabí, malí - Dosti těchto řečí! číst dál

Viděl chlapec rozkvítat číst dál

Vy dobří hoši, co jste vyšli bořit číst dál

Kdo to tak pozdě ujíždí tmou? číst dál

Černý oděv, číst dál

UPÍŘI – nejstarší rasa, žijící na této zemi. Pradávná armáda, sytící se krví živých. číst dál

Po vzpouře andělů se otevřela nebesa a toho dne Bůh označil zemi, která propadne temnotě. Určil jí místo ve stínu slunce a její den tak proměnil v noc. Z prachu té země a z hlíny jejích hrobů povstalo plemeno NOSFERATU – těch, kteří nikdy nespatřili slunce a měsíci se tak klaněli jako svému bohu. A určeno bylo, že oni nezemřou do těch časů než jim Bůh určí místo na slunci a vyjme jejich zemi z prokletí stínu. Kdo z nich by porušil tento zákon a spatřil slunce – zemře. Do těch dob je hvězdy vezmou pod svou ochranu a měsíc jim bude zářit jako slunce. I slitovala se matka Magie nad prokletými a pravila jim: číst dál