Nosferatu: Expresionismus a gotická renesance

Jakmile přešel most,
uvítaly ho přízraky...
Temné...
Gotické...
Bizarní...


NOSFERATU - SYMFONIE HRŮZY

Zrodil se ze strnulých grimas voskových figurin, zabydlených v dusném příšeří kabinetu hrůzy. Z osvícených démonů a mystických fantómů - v extázi umělců. Z legend a příběhů, které byly vepsány do vlhkých kamenných zdí hradních sklepení. Unikl z otevřených rakví a hrobů, oratoří šílených alchymistů, slepých klášterních chodeb a spolu s hřbitovní mlhou pronikl za matně osvětlená okna spiritistických seancí.
Živí ho krev, hrůza a děs. Stírá hranice mezi realitou a fikcí. Mezi snem a skutečností, faktem a přeludem. Žije mezi stíny v odlesku mihotavých záblesků voskovic, osvětlujících kabalistické texty čarodějných knih, v kalném světle pouličních luceren vedoucím fiakr nocí ke svému cíli.
V temné peleríně z něj vystupuje kníže temnot. Neslyšně mine mlýnici, kde spočívá řetězy spoutaný Frankenstein, na nároží ulice Morgue nevšímavě mine pražského studenta, který právě vyčítá cosi svému dvojníkovi a rychle proběhne spoře osvětleným vchodem psychiatrické kliniky, kde má ve svém kabinetu noční službu doktor Caligari.
Ulice je už zase pustá, věžní hodiny ukazují téměř půlnoc. Ve studeném světle nad kamennými náhrobky přilehlého hřbitova se mihl temný stín obrovského netopýra. Se svým pánem právě dorazil z transylvánských hor. V temnotě koutů města je jich víc. Bytostné přízraky se dočkaly svého vládce. A v tmách, které obklopují hranice města, jsou další. Nejdříve zahlédnete jen jejich oči a pak slovo realita pro Vás navždy změní svůj význam.

Jsou všude kolem...
Dřímající...
Vyčkávající...
A nenasytně lovící bezbranné oběti!



O upírech a na upírské téma bylo natočeno několik desítek filmů. Jen jeden z nich je však opravdu skutečný. První a zároveň vrcholné a současností nedoceněné dílo, ke kterému se všichni filmoví tvůrci budou vždy vracet a se kterým budou jejich filmy vždy srovnávány. Leč marně, jelikož on je nedosažitelný. Ozdoben kouzlem počátku a opravdovosti. Zrodila jej doba, kdy umělci skutečně tvořili a tvorba samotná byla pro ně hlavním posláním, za které často platili svým životem a ve své době často zůstali ve stínu úspěchu. Stvořit dílo bylo to prvotní, nikoliv sláva, peníze či osobní cíle.
Tak se zrodil směr, který seděl na trůnu umění jen několik let, než byl svržen svými nástupci a konkurenty. Styl, ve kterém splývalo vše až dosud nespojitelné a nepoznatelné. Spojené kořeny umění a mystiky. Okultní společnosti a umělecké kruhy zde často tvořili jedni a titíž lidé. Vše vzájemně promícháno, doplňující se až k absolutnu magie a dokonalosti uměleckého díla. Několik málo let byl nastolen jiný řád věcí a magie s uměním šla ruku v ruce spolu. Vznikala díla úchvatná svou nadpřirozeností a přitom odzbrojující dotekem skutečnosti. Ve filmu se začal projevovat směr, který ve výtvarném umění, hudbě, baletu a literatuře šířil doteky záhrobí a tajemné vize abstraktně skutečných světů - EXPRESIONISMUS. Jeho vrcholným dílem a zároveň labutí písní žánru byl...


UPÍR NOSFERATU

Temný, gotický upírský příběh, první z prvních uvedený na filmová plátna světa. Tématicky inspirovaný Stokerovým románem Dracula. Okolo filmu samotného, či spíše okolo jeho tvůrců, je toho hodně zajímavého, záhadného i tragického. Než ale expresionismus došel ke svému vrcholu, který představuje Upír Nosferatu, prošel cestou nezvyklých událostí a uměleckých děl, které mu předcházely. Od těch dob se ve světě filmu či umění nic podobného v takové síle a viditelnosti neobjevilo. A proto je třeba se na okamžik vrátit k jeho počátkům a nechat se obejmout jeho mrazivě chladnou náručí.
EXPRESIONISMUS - filmový a umělecký směr dvacátých a třicátých let našeho století. Přikládal velký význam výrazové stránce v obsahu i formě (latinsky expressio - výraz). Vznikl jako reakce na materiálnost, věčnost a střízlivost konce minulého století, jako záporná odpověď na představy, že společenský úpadek a rozpory světa se dají vyřešit technickým rozvojem. Pesimistické nálady a životní pocity převládly zejména v Německu. Spisovatelé, malíři a hudebníci zdůrazňovali ve své tvorbě především vnitřní, duchovní prožitek, vnější skutečnost přetvářeli hluboce subjektivními pohledy. Na jevištích divadel se objevovaly velké masové scény, osvětlené ostrými kužely světel, předváděly se tu drásavé studie lidských vášní, ukazované s odhalující krutostí.
Expresionistické filmy charakterizovalo především originální výtvarné řešení scény, zejména nové využití možností dekorace, kostýmů a osvětlení. Expresionismus je spojen téměř výhradně s německou kinematografií. Jeho první stopy jsou patrné už ve filmu Pražský studentz roku 1913, který přinesl pro expresionismus příznačný motiv rozdvojené osobnosti a tajemných sil, ženoucích člověka k činům, za něž nenese zodpovědnost.
V celé své síle vstoupil na plátna kin v roce 1919 legendárním filmem Kabinet doktora Caligarihov režii Roberta Wieneho. Děj tohoto hororu vypráví o pouťovém kouzelníkovi, který hypnoticky ovládá vraždícího lunatika Césara. Na působivost filmu měla obří zásluhu i trojice malířů z výtvarné skupiny - Der Sturm. Film obdařili výpravou v pravdě nebývalou. Vytvořili dekoraci fantaskního světa křivých ploch, geometricky nereálných tvarů a zkreslených perspektiv. Překroucené vize plné ostrých hran, deformované architektury a temných křivých stínů, korespondující s výrazným bílým líčením, černými oděvy a vypjatými gesty herců. Hra světel a stínů byla stejně důležitá jako projev účinkujících.
Úspěch Kabinetu doktora Caligariho byl ohromující a vyvolal vlnu podobných filmů. Expresionismus otevřel tlamu pekelného draka. Z ní vystupovali choromyslní náměsíčníci, ďáblové, upíři, duchové starých sídel, báje, legendy, bizarní a nevšední příběhy hrůzy. Filmů s touto tématikou vznikla celá řada. Za všechny chci upozornit jen na některé.
V roce 1921 natáčí Fritz Lang horor Unavená smrt. Paul Leni Kabinet voskových figurin - 1924. V ozvěnách expresionismu vznikla též temná dvoudílná germánská sága Niebelungové- 1924, a za naprostou tečku žánru je pokládána Metropolis- 1926 - hrůzná vize města budoucnosti. Oboje v režii Fritze Langa.


Vědomí smrti a spolu s ním i přemítání
o utrpení a bídě života je bezpochyby tím,
co dáva nejsilnější popud k filozofickému
rozjímání a metafyzickým
výkladům světa.

Arthur Schopenhauer
Svět jako vůle a představa


Vraťme se ale nyní zpátky k filmu NOSFERATU. Celý název filmu zní - NOSFERATU - EINE SYMPHONIE DES GRAUENS. Toto nezapomenutelné a vrcholné upírské drama natočil režisér Friedrich Wilhwlm Murnau v roce 1921. Na stříbrná plátna kin se poprvé dostal v roce 1922. V Německu právě vrcholil expresionismus a s ním šla ruku v ruce rozsáhlá a mimořádně zviditelněná vlna okultismu a theosofie, spojující západní esoterismus s východním náboženstvím. Všichni němečtí tvůrci byli tenkrát mezi sebou vzájemně propojeni. -jak umělecky, tak i v soukromých životech. Řada z nich byla členy různých tajných okultních společností. Účastnili se společenských večírků i spiritistických sezení. Jak dalece zašel v těchto kruzích F.W. Murnau, se dnes už neví. Temný stín okultismu ale tehdy stál nad každým tvůrcem exprese. Jisté je, že přímé propojení na tajnou společnost Zlatý úsvit je nepochybné. Jelikož čestným členem tohoto řádu byla i vůdčí osobnost anthroposofického hnutí Rudolf Steiner, jenž měl obrovský vliv na vlnu německého expresionismu.
V Murnauově filmu došlo k historickému posunu Stokerovy předlohy. Nedržel se otrocky daného scénáře knihy. Jako by se na ní pouze odrážel a námět zpracoval podle vlastní vize. Nosferatujevizí tak děsivou a neskutečnou, že se nabízí otázka, co více chtěl autor říci? Co se odehrává v pozadí jeho tvůrčího myšlení? Není možné, že by Nosferatubyl jen nezvykle (expresionisticky) zfilmovaným příběhem. To forma jeho zpracování vyvrací.
Dějištěm příběhu není Londýn, nýbrž smyšlené město Wisbork. Z hraběte Draculy se stal hrabě Orlok - Nosferatu a byla vypuštěna postava vymítače ďábla - mága Van Helsinga. Do Transylvánie se vydává z pověření vyznavače černé magie a majitele realitní kanceláře Knocka mladý úředník Hutter. Ten netuší, co ho na konci jeho cesty čeká. Nosferatu reaguje na Knockovu výzvu a vydává se přes moře do Wisborgu. Do města s sebou přiváží krysy rozsévající mor a za noci pak sám vystupuje na pevninu. Vyhledá Hutterovu mladou manželku Ellen. Ta však ze starých knih ví, jak upírovi čelit a podstupuje boj, při němž sama umírá. První sluneční paprsky však zahubí upíra. Na plátně se objeví titulek:

"Láska a světlo rozhánějí přízraky a děs."


Nosferatu dosáhl obrovského úspěchu a navždy se stal nedostižitelnou klasikou žánru. Dnes skončil v zaprášených archivech a není jej už možné vidět v žádném kině. Občas se objeví na televizních obrazovkách filmových klubů pro náročné diváky jako výjimečné dílo němé éry - jímž bezesporu je.
V roce 1978 se rozhodl natočit remake tohoto filmu další výborný německý režisér - Werner Herzog. I on je velice zvláštní a nezvyklý tvůrce a restaurování Upíra nosferatunepojal jen jako remake. Jeho zpracování je navíc poklonou Murnauovi jako jednomu z největších německých filmařů. Verze jeho filmu má celý název NOSFERATU - PHANTOM DER NACHT.
Herzog neopakuje jeho scénář, neřídí se přesně jeho stavbou, vede s ním jakousi diskusi na vzdálenost oněch šedesáti let. Mění nedůležité detaily tak, že vrací do děje mága Van Helsinga. Nosferatu v jeho zpracování získává nástupce v Jonathanovi. Jinak zachovává dějovou strukturu, rytmus a atmosféru nejednou i tím, že natáčí v přesně stejných exteriérech jako Murnau. Herzog na rozdíl od Murnaua vidí v upírské bytosti projev nadpřirozena, jako odpovědi na materialismus současného světa. Jeho Nosferatu je smutkem a zoufalstvím prostoupená živá mrtvola, která unaveným hlasem Klause Kinského deklamuje:

"Smrt není nejstrašnější, horší může být věčné trvání - nemožnost smrti."


Herzogovo ztvárnění Nosferatu je důstojným zpracováním daného tématu. A projev uznání a pocty jeho původnímu stvořiteli. V pojetí Friedricha W. Murnaua má Nosferatupevné historické a okultní zakotvení. Není fikcí ale skutečností. Vznikal na pozadí událostí a ve vlivu osob a bytostí, které nebyly vždy z tohoto světa. Vize "neznámých nadřazenců", s níž přišel člen řádu Zlatý úsvit Bullwer Lytton, totiž přesně sedí na bytost tohoto Nosferatu. Kromě zasvěcenců Zlatého úsvitu ji sdílely i okultní skupiny zabývající se černou magií, jako Světelná lóže a Skupina Thule. V jejich řadách bychom nalezli i tajemného muže s knírkem - Adolfa Hitlera.
Jak překvapivým a mnoho otázek otvírajícím dojmem působí skutečnost, odhalená v knize Jitro kouzelníků. Totiž že svastika je nejstarším nalezeným znamením kříže v dějinách lidstva. Její symbol byl vždy vysvětlem pouze dohady. A ať už je přisuzován do Tibetu či Egypta, její historická vlast se nedá nikam uschovat. Jedny z nejstarších keramických znaků svastiky byly nalezeny v Transylvánii.

Expresionismus měl kouzlo počátku a byl především kouzlem netušeného. Svou bitvu se světem prohrál. V návalu materialismu, úpadku a degenerace lidstva, především v následujících válečných letech, nemohl obstát. Byl stvořen a tvořen pro jinou rasu a jiného člověka. Expresionismus je skutečným uměním a umění dneška - je mrtvé.
Vše se změnilo na masovou kulturu, kdy miliony lidí sledují stejný pořad, který jim nasuplují televizní obrazovky. Svět přijal masovou kulturu jako zdroj poznání a informovanosti. Tím se odřízl od možnosti vlastní volby, rozvoje intelektu, svobodného uvažování a víry v jiné skutečnosti.
Umění splývá s kýčem a vše je ovládáno diktaturou byznysu. Lidstvo na tom ale není o nic lépe. Jen otrocky přijímá rozkazy reklamy a ohraničených cest.

V takovém světě není pro expresionismus a jeho poslání místo. Je pro bytosti s jiným vnímáním, s takovým, které měla jeho doba a jeho tvůrci. Podívejte se někdy na staré fotografie do tváří Wilhelma Murnaua či Fritze Langa. Jakoby démoni v jejich tvářích zanechali svůj stín... Co myslíte?



(zdroj: Kniha Nosferatu - Petr Štěpán)